Hudba je prostorem svobody nikoliv prostorem samozvaných cenzorů aneb několik vět k vyhlášce o regulaci technoparty
Vysokomýtské zastupitelstvo na svém posledním jednání 19.6. zamítlo návrh vyhlášky o regulaci akcí typu technoparty. Považoval jsem to za krok správný, neboť rock, pop, vážná hudba, dechovka, ale i techno…to vše má jedno společné a sice, jsou to hudební žánry, které mají své příznivce a odpůrce. Kulturní člověk si v široké nabídce stylů vybere svému srdci to nejbližší a ostatní k sobě nemusí připouštět, pokud nechce. Naopak kulturní pracovník (zejména ten placený z veřejných prostředků) by měl nabídnout široké veřejnosti co nejpestřejší programovou skladbu bez ohledu na to, po jakém žánru jeho srdce prahne. Tento člověk by měl být nadstranický a zabývat se jen a jen multižánrovou kulturou pro všechny a ne se „tulit“ k politikovi, který svými nařízeními a omezeními honí hlasovací lístky. Označovat jakýkoli hudební styl v demokratické společnosti za divoký, žádoucí či nežádoucí případně ho vystavovat nějakým regulativům, vypovídá pouze a jenom o neschopnosti dotyčného zajistit danou akci tak, aby se zúčastnění bavili a nezúčastnění nebyli omezováni. Stejná neschopnost to pak je i ze strany těch, kteří mají tu moc vydávat vyhlášky a zákazy.
Současnou snahu vysokomýtské radnice o opětném prosazení vyhlášky proti akcím typu technoparty tak musíme vnímat v kontextu uvažování jejího vedení. Jestliže je starosta nekulturní člověk, který nedokáže nebo nechce vycítit či slyšet smysl sdělení jež se mu dostává, nerozumí nebo nechce rozumět, jedná silou nikoli rozumem, vytrhává z kontextu tak, aby oponenta urazil a pošpinil, pak nás nepřekvapí jeho zarputilá snaha prosadit vyhlášku, která je vyhláškou pendrekovou. Pod fanglí boje proti rušitelům veřejného pořádku se připravuje vyhláška, která dává netušené možnosti. Umožňuje totiž ze závětří kanceláře určovat, co je žádoucí kulturní akcí a co již není. Umožňuje podle své libovůle pohrávat si s těmi, kteří nejdou s námi. Je to jak ve starém Římě – palec nahoru či dolů. Je to jak v době normalizace – dám ti či nedám razítko.
Překroutit lze vše
„Užívat drogy je normální“ (požívat narkotika na veřejných akcích je normální), měl podle pana starosty Souška říci pořadatel nedávné technoparty ve Vysokém Mýtě. Měl do dokonce říci veřejně na zastupitelstvu města, které se konalo 19.6.2013. Byť nevím, jakou technopárty a jakého pořadatele měl pan starosta na mysli, musím na tento smutně zoufalý výkřik reagovat. S hudební kulturou a pořádáním kulturních akcí mám bohaté zkušenosti a mnohokrát jsem měl možnost se jako nezúčastněný pozorovatel seznámit se zábavou dnešní generace náctiletých. Moje angažmá v mnohých kapelách různých žánrů (Zoo,Dobrohšť,Irish Dew,Čechomor,České srdce, bratři Nedvědi) i organizace nepřeberného množství akcí na klubové scéně vysokomýtského M-klubu mi zároveň umožňuje patřičný nadhled i úctu k názorům a hudebnímu vkusu všech generací. Proto mi neunikla skutečnost, že punk, technopárty apod. jsou diskriminované žánry, které nenávratně zmizely z programu městského kulturního centra a nemají mnoho prostoru pro své působení. Napadlo mě tak vyjít vstříc zájemcům o techno a uspořádat Drum´n bass party
Místo konání – hala v průmyslové zóně – bylo naprosto ideální. Hluk nikoho nerušil, nic nerušilo hudbu. I ostatní věci – požární ochrana, hygiena, pořadatelská služba – byly precizní a na profesionální úrovni, vše předimenzované. Jaké pak bylo naše překvapení, když se začaly v okolí pořádat policejní manévry a 70 přítomných policistů bylo připraveno zasáhnout proti mladým lidem, kteří se přišli bavit. V důsledku to znamenalo, že z 600 přihlášených přes webové stránky se dostavilo jen 250 návštěvníků.
Překvapení však nebyla u konce. Za několik dní později se na program jednání vysokomýtského zastupitelstva dostal návrh vyhlášky na regulaci akcí typu technoparty. Hnán zvědavostí jsem se na zmíněné zastupitelstvo dostavil, abych si vyslechl racionální argumentaci navrhovatelů. Během několika minut však bylo jasno: Nikdo se nezeptal lidí s praxí v terénu, jen plané teoretizování, jen falešná víra ve všezakazující vyhlášky. Ve chvíli kdy teoretik nerespektuje jiný názor než svůj, z pozice moci jej za každou cenu prosazuje,potom je nutné poukazovat na nesmyslnost podobných zákazů a vyhlášek. Dobře si totiž pamatuji jak nám kdysi, když jsme byli mladí, zakazovali hrát rock and roll a strašili nebezpečím diverzantů. Dnes poukazují na nebezpečí drog na akcích, kterých je potřeba se zbavit. Za toto nebezpečí ale rozhodně nikdy nemůže hudební žánr. Chtěl jsem na to v diskuzi upozornit a říci teoretikovi za předsednickým stolem, že z pohledu drog nevidím rozdíl mezi studentským plesem a technoparty. Hrozba drogy se totiž vyskytuje všude. Přítomnost drog mezi mládeží na jakýchkoli akcích, kdekoli a kdykoli je dnes bohužel NORMÁLNÍ a běžný jev a my bychom před tím neměli zavírat oči. Pan teoretik se však nezamyslel. Naopak. Nutkán potřebou udělat ze sebe bojovníka proti drogovému nebezpečí vytrhl má slova z kontextu a překroucením dospěl k tvrzení, že „drogy jsou normální pro mne“. Jak všichni víme, polemika s demagogem je nemožná. Musím proto apelovat na zastupitele, aby přestali přehlížet zneužívaní pravomoci, překrucování faktů v médiích a očerňování oponentů, kterého jsme ze strany starosty města dennodenně svědky. Nekulturní člověk by totiž neměl mít místo ani v politice natož pak rozhodovat o kultuře.
Čínské přísloví praví,že jediná možnost jak zničit zlo je nevrátit ho.
Člověk se před ním ale musí bránit.
Zdeněk Pohorský
