Děkovat se má.

Nedávno se v Městském zpravodaji objevil článek Doc. Klímy, t.č. předsedy kulturní komise, v němž s neskrývanými osobními sympatiemi děkuje paní Řezáčové za prozatímní vedení městské galerie (cca 2 roky). Děkovat se má. Je to slušné a vytváří to atmosféru vzájemné úcty a uznání kvalit a práce druhých. Škoda, že současní vládcové radnice tenhle princip slušnosti aplikují pouze na své osobní přátele.

A tak jim pomůžu a poděkuju za ně těm, na které zapomněli.

Když už jsme u městské galerie, Dr. Chalupa ji vedl přes 10 let a některé z mnoha výstav, které připravil, mířily z Mýta do Litomyšle, do Prahy, ba i do Paříže. Díky.

Mgr. Jiří Junek vytvořil pro naše město festival Sodomkovo Vysoké Mýto, akci známou po celé republice, je otcem myšlenky a iniciátorem prvních kroků Muzea karosářství. Díky.

Ivana Lukášová vedla Základní uměleckou školu 27 let. Z nevelké školy se za tu dobu stala jedna z největších a nejuznávanějších ZUŠek v republice, s mladým kvalitním kolektivem pedagogů a mnoha celostátními úspěchy. Po celou dobu pracovala v kulturní komisi, byla u zrodu festivalu Čermákovo Vysoké Mýto atd… Díky.

Minulá zastupitelstva a vedení města vytvořila projekty akcí Muzea karosářství, Regenerace botanické zahrady, které se dnes s velkou slávou (a bohužel značně očesány a pozměněny) otevírají. Díky.

Autor myšlenky Týdne hudby Michal Kryč a realizátoři této akce, která se během let rozrostla ve slavnost společného potkávání spoluobčanů na našem největším čtvercovém náměstí (a která je nyní zásahem ruky „snaživce“ přesunuta za plot do stísněných prostor tzv. amfiteátru), si zaslouží za ty mnohé okamžiky krásného spolubytí naše díky. (Jakož i organizátoři dalších, sice menších, ale alespoň trochu duchem podobných akcí, zachovejž nám je Hospodine…)

Zastupitelé již min. po dvě volební období zasedají bez nároku na odměnu (tedy zdarma). Díky. (Návrh to byl můj – musím si taky poděkovat :-), ale minule mne, abych byl korektní, předběhla ODS. Tímto bych chtěl zavřít pusu pisálkům mailů typu „už jste si nahrabali dost“…)

Dalo by se děkovat dál, ale sami uznáte, že jsem jen děkovač náhradník a tak mi promiňte, že jsem mnohé opomněl. Berte to jako první vlaštovku, třeba se teď s děkováním roztrhne pytlík a přijdou ti praví děkovači „od žlabu“.

Ale ještě jedno poděkování přidat musím. Děkuji vám voličům, že jste mi po pět volebních období dávali svou důvěru a já vás mohl zastupovat. Dělal jsem to, jak nejlépe jsem dovedl. A bylo to poučné. V těchto volbách už kandidovat nebudu. Stanu se jedním z občanů voličů a věřím že si společně zvolíme zástupce s pevnými postoji, lidi nevyznávající heslo „čí chleba jíš…“, lidi slušné, schopné komunikovat, naslouchat, domluvit se, nerozdělovat. Lidi, jimž jde o město, ne o ego. Lidi, kteří se umějí postavit špatnosti a také poděkovat. I svému oponentovi.

Jiří Vedral