Rozhovor s Radkem Pastrňákem

I zpěvák skupiny, která hrála jako poslední a byla vrcholem festivalu Mýto sobě, byl ochoten poskytnout rozhovor pro čtenáře webu Naše Mýto a účastníky koncertu.

Jak trávíte letošní prázdniny?
Letos jsem měl jen 10 dní souvislého volna. A těsně předtím jsem koupil auto, které nebylo v pořádku. Takže jsem se s těma, kteří mi ho prodali, hádal. Chtěl jsem jet s malou dcerou k moři, ale bohužel to nešlo, protože auto bylo drahé a musel jsem to nějak řešit… Nakonec jsme byli v Beskydech na chatě a tam to bylo fajn. A zbytek prázdnin jsme ještě objížděli různé chaty po Čechách a po Slovensku po kamarádech.

Mohou se fanoušci těšit na novou desku?
Těšit se v každém případě mohou. Ale mohou se klidně těšit pět až deset let.

Kde čerpáte inspiraci? Kde se vám dobře tvoří?
To já nevím. Nevím, kde se tvoří a vzniká hudba. Myslím si, že to bude někde ve vesmíru, ale nevím, kde konkrétně.

Věříte na vesmírnou energii?
Já věřím úplně na všechno. Všechno je možné. Už se mi to několikrát prokázalo – v mém životě, i v životě druhých.

Máte nějaký svůj idol?
Mám rád takové mistry jako je Frank Zappa, Joe Zawinul, Mac Davis, Louis Armstrong…

Jakou největší krizovku jste během své kariéry zažil?
Krizí bylo hodně. Hrajeme 27 let. Seknout jsem se vším chtěl asi tisíckrát. Například po takovém koncertě, jako byl dneska. Bubeník si musel vypnout odposlech. Hráli jsme špatně. Nehrálo se nám dneska dobře, nevím jak je to možné. V Trutnově se nám také předminulý týden nehrálo dobře. Přitom všechno bylo fajn. Zvuk byl fajn, lidi byli fajn, my jsme měli dobrou náladu, ale vůbec to nešlo. Odpoledne před tím jsme hráli v Kutné Hoře, tam skluz hodinu a půl, špatný zvuk, všechno špatné a nám se hrálo dobře. Za to ale nikdo nemůže, to jsou právě ty záhady ve vesmíru.

Jak často zkoušíte?
Nezkoušeli jsme nikdy. Jednou jsme měli zkušebnu, za kterou jsme platili 6 000,- měsíčně, měli jsme ji pět let a sešli jsme se tam dvakrát. Takže teď žádnou zkušebnu nemáme. Ale bubeník zase vyhrožuje, že nějaká zkušebna bude, a že zase někdo zbohatne na svém prostoru, ve kterém nezazní ani nota.

Chtěl byste něco vzkázat vysokomýtským občanům?
Děkujeme, že jste se na nás přišli podívat. Vždycky se nám tu hrálo dobře. I v klubu, i na náměstí. V poslední době tu hrajeme poměrně často, řekl bych, skoro každý rok. Děkujeme, že nás máte rádi, my vás máme také rádi.

Jaká je vaše nejoblíbenější písnička, kterou jste kdy vydali?
Asi Píšťalka z první desky.

Může a má umělec veřejně projevit svůj občanský a politický postoj, nebo se do umění nemá politika plést?
To záleží na umělci a na tom, v jaké je situaci. V současné době by to bylo velice odvážné, něco takového udělat. Neexistuje teď momentálně žádná politická síla, která by byla důvěryhodná a jsme, abych tak řekl, úplně v pr****, během posledních 20 let. Po listopadu jsme byli nadšení a postupně začínáme chladnout. Možná toho zase někdo využije, nějakým způsobem.

Co vás na tomto světě hodně štve?
Většina lidí je hodných, většina chce pracovat a žít pěkně, ale vždy existuje menší skupina, která toho využívá. Ale s tím se nedá nic dělat. Je to škoda.

A co vám udělalo v poslední době největší radost?
Má dcera Vendulka, když jsme byli na jednom kytarovém mítingu u kamaráda na chatě, najednou vytáhla zobcovou flétnu a začala hrát s námi jazz. A hrála dobře. Tak to bylo super. Normálně hrála tak pěkně, že jsem žasnul. Nikdy jsem ji takhle hrát neviděl. Nevím co se stalo. To jsou právě takové zázraky, které se dějí.