Mýto sobě moderoval, vám již známý, Pavel Anděl. Jeho upovídanost, otevřenost a sdílnost by vydaly materiálů na knihu. Tímto bych mu ráda poděkovala za poskytnutý rozhovor.
Jak trávíte prázdniny?
Letos je to trošku napjaté, protože mám, kromě dvou dětí, i manželku, která pracuje s Václavem Moravcem a vzhledem k situaci v politice se letos rozhodlo, že budou vysílat nonstop, takže nebudou mít přes prázdniny volno. Chvilku to tedy vypadalo, že budeme úplně pracovně prázdninovat, ale nakonec jsme poměrně rychle vysmahli na 14 dní do Rakouska a do Itálie k moři a pak zpátky. Poté jsme si svatosvatě slíbili, že to dorazíme nějakými prodlouženými víkendy na Šumavě. Ale jinak hlavně pracovně, protože jsem samoproducent. Tím pádem firmu, kterou mám, musím živit – a uživím ji tím, že si vymýšlím blbiny. A když si na to seženu peníze, tak si je natočím. Takže musím pořád něco vymýšlet, aby bylo co točit. Odpad toho, co si vymyslím a nakonec neseženu peníze, je poměrně velký. (smích)
Co vás k moderování přivedlo?
Náhoda. Jsem vystudovaný herec – mám DAMU, divadelní akademii. Mluvit v rádiu jsem začal původně proto, že jsem odešel z divadla z Ústí nad Labem z činoherního klubu. To divadlo se začalo vnitřně rozpadat. Kolektiv tam držel pohromadě a divadlo bylo nádherný, ale vždycky existuje nějaký poločas rozpadu. Po nějaké době to začne hafrovat a já jsem si ho chtěl zachovat v těch nejlepších vzpomínkách. Rozhodl jsem se, že odejdu, abych nezažil marasmus toho rozpadu. Ale pak jsem samozřejmě neměl nic jiného na práci. Tak jsem přemýšlel, co budu dělat. Jednou jsem šel Prahou Celetnou ulicí, kde visela vývěska Evropa 2. Vzpomněl jsem si, že to je nějaké rádio, které začalo vysílat jako první soukromé. Doma jsem si ho naladil a zjistil jsem, že tam moderuje můj kamarád Roman Holý. Tak jsem mu zavolal a zeptal se ho, jestli by mi to tam zařídil. A on mi to zařídil. Šel jsem se tam podívat a naučil jsem se to. Respektive oni mě to naučili a mě to hrozně bavilo, takže jsem tam začal moderovat. Byl jsem rozhlasový moderátor. Pak přišla televize. Nejdříve jsem byl na mateřské dovolené a poté vznikla Noc s Andělem. Pak už je těžké se vracet do divadla. Někomu říkat, že jsem také herec, je složité, když nikde nehraju.
Nestýská se vám po herectví?
Stýská. Já jsem tím postižený do dneška. V moment, kdy jdu do divadla, a je dobré, tak jsem hrozně naštvaný, protože u toho nejsem a mě by strašně bavilo takhle dobré divadlo hrát. A když je blbé, tak jsem taky naštvaný, protože bych to hrál líp. (smích)
Jste spokojený s nynější prací v rádiu, které moderujete?
Jsem spokojený, protože to je taková brigáda. Já jsem na Rock Zonu, v pražském rockovém rádiu, což je vlastně teď jediné rádio, které dokážu poslouchat déle jak 15 minut. Akorát mi nabídli hitparádu, což je jediný rozhlasový formát, který úplně nenávidím, protože se furt motá dokola. Na to jsem jim řekl: „Tím mě chcete úplně zničit!“ Tak jsme se dohodli, že to sice je jako hitparáda, ale že se na to úplně vykašleme. Sice hrajeme takzvaně nejhranější písničky, ale to principiálně nikoho nezajímá. A vlastně to je celé postavené na tom, že tam chodí lidi z ulice a moderují. Já ani nevím, kdo přijde. Už jsem tam zažil takových věcí. Přišel tam třeba úplný magor, kterého fakt pustili z blázince. Tak to bylo hodně na hraně. Nebo tam byl chlapík, který sbírá německé zbraně z druhé světové války. Nebo tam byl frajer, který nám vykládal tarot. Tito lidé musí nejdříve napsat email, abych na ně měl kontakt. A tento muž se podepsal jako ptákoplaz. Když přišel, tak se ho během vysílání v rádiu ptám: „Hele, tak abych ti nějak říkal. Ty ses podepsal jako ptákoplaz. Co to je, nebo jak ti mám říkat?“ A on se zatvářil hrozně tajemně a říká: „Rackohad.“ A bylo vyřízeno. (smích)
Jaký je váš nejoblíbenější hudební žánr?
To je složité. Mě baví muzika s energií. Rád si poslechnu dobrou rockovou muziku. Kytarovka mi je asi nejblíž. Ale ta energie je klíčová. Jestli to je jazz nebo funky nebo rock nebo klasická muzika, to je vlastně principiálně jedno.
A nejoblíbenější kapela?
To je také složité. Mě teď hrozně nadchnul David Grohl, který tu byl se svou kapelou. Nadchli mě ACDC, kteří před mnoha a mnoha lety odehráli dvou a půl hodinový koncert, který mě úplně sestřelil. Takže je vidět, že inklinuji k té kytarové muzice. Když dá člověk do muziky kus sebe, tak se to vždycky pozná. To mě hrozně baví, protože to člověka zpětně nabíjí. Pak odcházíte z koncertu s náloží energie a emocí, což je skvělé.
Kdo je vám nejblíž na české scéně?
Mám hrozně rád Vypsanou fixu, protože je znám z doby, kdy za mnou, joudové, přiběhli a dali mi nějaké své první demo. Ten snímek byl hudebně strašlivý. Ale byl tak strašně plný energie, že se mi to velmi líbilo. Bylo z toho cítit, jak tím hrozně žijí. Mám ho do dneška schovaný, ten snímek. Třeba mám hrozně rád Buty, protože se taky známe s klukama osobně. S lidmi na české scéně, které mám rád, mě spojují osobní zážitky. A pak tím pádem nemůžu úplně říct, jestli je ta hudba úplně špičková, nebo ne. Ale to mi je jedno.
Myslím si, že jsme se hrozně skamarádili s Karlem Gottem. Protože to je člověk, který čím je starší, tím je lepší – lidsky. Zraje do nějakého nadhledu. On byl dřív trochu protivný ve svém perfekcionalismu a profesionalitě, ale dnes je to chlapík, který je v podstatě srovnaný a v zásadě je pro každou špatnost. Věřím tomu, že kdybychom se setkali o 10 let dřív, tak o sebe nezavadíme. Je to jen otázka času – v době, kdy jsme se měli potkat, jsme se potkali.
Co plánujete do konce roku?
Chtěl bych natočit film. Tak na tom pracuji. Vlastně je to o exodu lidí kolem Stodu u Plzně, kteří se v roce 1863 vydali na druhý konec světa, do Nového Zélandu. Tam odcestovali a zažili neuvěřitelnou story. Já jsem tu story dostal do ruky, tak se to snažíme zpracovat jako hraný dokument. V české televizi na novým kanále Arte se budu podílet na Tečce páteční noci. To je jakýsi mentální navazovač na Noc s Andělem. Domluvili jsme se, že to budu tak nějak supervizovat, spoludramaturgovat a psát. Pro mě se vrací volný prostor, do kterého můžu cpát dobrou muziku. To je prostor, který jsem si nechtěl nechat ujít.
A mám vymyšlený projekt, který v těchto dnech čeká na schválení. A kdyby to vyšlo, tak by příští podzim mohl v televizi vyjet formát o českém fotbalu s trenérem Františkem Strakou. A jestli to vyjde, tak to bude taková pecka, že to tady skácí národ. Teď jednáme s televizí, která by to možná chtěla jednou vysílat, tak uvidíme. Bylo by to o nejnižších soutěžích českého fotbalu. Vesnický fotbal. Tím teď žiju.
Máte nějaký svůj moderátorský idol?
Já jsem nikdy k nikomu moc nevzhlížel. Mě baví lidi, kteří dělají věci s nějakým nadhledem. Když neblázní z toho, že jsou světové hvězdy. Svého času mě bavil David Letterman. Svého času mě bavil Jay Leno. Což jsou americké talk show. My tu žádnou takovou talk show nemáme, s Českou republikou se to nedá srovnat. Někteří lidé se tomu snaží přiblížit, ale dělají to tak trošku po česku. Do jisté míry to je pochopitelné, ale na druhou stranu si myslím, že už i ten žánr pravé late night show je možný udělat i tady. Před 10 lety asi ne, ale teď si myslím, že by to šlo. S humorem a nadhledem jít natvrdo do lidí, dělat si legraci a zároveň to postavit na lidech, kteří mají něco za sebou. To by mě bavilo.
Nikola, zvláštní zpravodajka Našeho Mýta
