Pro ty, co mají rádi Vysoké „Mejto“

Nešťastná minulost nám stále zkresluje význam slova „SVOBODA“a „DEMOKRACIE“.

Ani dnešní mladá generace, krátce plnoletá, neumí vždy přesně definovat její význam. Čím starší, tím je to horší. Na menších městech, oproti velkým, je tento rozdíl velice patrný. Hlavní příčiny vidím v tom, že po dlouhá desetiletí nám byla vštěpována myšlenka jakéhosi ideálního života, ke kterému spějeme pod vedením neomylné strany. Tam pak se slova svoboda a demokracie měla vytratit na věky věků. Nepovedlo se.

A přišla náhle svoboda, kterou si vkládal každý po svém. Nebyl již téměř nikdo, kdo by ji učil a vysvětloval. Pro všechny byl vzorem T.G.Masaryk, ale lid už ho znal jen z vyprávění, ale neznal jeho myšlenky a cíle. Že ve svobodě hrají hlavní roli zákony, vzdělání, poctivá práce, morálka, tolerance, pravdomluvnost, si mnozí snad ani nepřipustili… I sám druhý prezident V. Klaus se o to nesnažil, ba naopak, skrytě dával najevo, že ten prvý byl jen jakýsi snílek, umělec. A dávno svobodný svět jej přitom obdivoval a obdivuje dodnes. Proč to připomínám?

Blíží se podzimní komunální volby. Myslím si, že tyto volby jsou daleko citlivějším bodem pro každého občana, než parlamentní. I tam jsou ti, které jsme si také zvolili, ale jsou jaksi od nás moc daleko. Navíc obecně převládá pocit, že se tam hlavně jedná příliš stranicky a poslanec musí být ve své straně disciplinovaným členem. A to i přesto, že skládal slib svobodného poslance, hájícího prospěch a dobro pro tento svobodný a demokratický národ a stát. Mnozí tam však dokazují, že tomu tak úplně není. Je jasně vidět, kdo je povahou národohospodář, který myslí na budoucnost. Ten má moje sympatie. Nebo ten, kdo se stále schovává za politické řečičky, sliby a populismus. Nutno uznat, že tyto manýry do parlamentních lavic patří. Jen jich nesmí být tolik, jak vidíme nebo čteme. Pak je to trapné.

Komunální volby jsou jiný soudek. Každý má právo ucházet se o místo do Městského zastupitelstva. A když už se rozhodneme, že budeme jen voliči, měli bychom mít na mysli právě ona slova na začátku tohoto článku: Demokracie, Svoboda. Má-li obojí fungovat, musíme pak hledat rozdíly mezi pravdomluvností a polopravdou až lží, mezi skromností a povýšeností a intrikářstvím, mezi statečností a poklonkováním, mezi dodržením zákonů a jejich snahou je obcházet, mezi všeznalectvím a schopností poučení se z kritických slov i přijímáním jiných názorů. Ti, co mají víc kladných předností, mají i daleko blíž k sociálnímu cítění a tím i ke svobodě a demokracii. Opět budou pro mne snadno volitelní. Ti druzí pak mají sklony k přetvářce, nenahraditelnosti, neústupnosti a v tom je nebezpečí pro ona dvě slova. V tomto současném zastupitelstvu, při veřejných zasedáních, jsem tento pocit měl.

Přeji si s vámi, abychom byli dál svobodnými občany, kteří se umí slušně pozdravit, svobodně se bavit, i nadávat na to, co nás trápí a klidně to říct právě na veřejných zasedáních. Aby úředník jednal podle zákonů, a když tak činí, aby neměl obavy, že bude šikanován. Aby místní drobní podnikatelé a živnostníci měli zastání, když řádně platí své daně a dodržují zákony. Abychom do samosprávy nezatahovali parlamentní neduhy, abychom se nedělili na pravici a levici, ale pro dobrou věc používali víc „selský rozum“.

Naše „Mejto“ má svůj půvab a krásu a nemusíme hledat za každou cenu omračující projekty.

Tímto článkem se nechci pouštět do polemiky přes media a tisk. Jen jsem popsal, co cítím jako člověk, který tu žije celý život, a toto město má rád. Děkuji za pochopení.

Vlastimil Stratílek