Vysoké Mýto obsadili Poláci 22. srpna 1968.
Sovětská okupace Československa měla mnoho civilních obětí, nejvíce z nich zemřelo při autonehodách – kvůli nezkušenosti či nepozornosti sovětských vojáků a špatnému stavu vojenských vozidel.
Vysoké Mýto 1968
21.8.1968
Městu s velkou posádkou Československé lidové armády a úctyhodnou vojenskou tradicí se 21. srpna 1968 intervenční vojska vyhýbala a občané nepřišli do kontaktu s cizími vojáky.
Československá armáda zůstává v kasárnách a nevyvíjí žádnou aktivitu.
Po městě se objevují první protiokupační plakáty a nápisy, je poškozováno dopravní značení.
Před obchody jsou fronty a lidé skupují potraviny.
Následující srpnové dny roku 1968
První zaznamenaný pohyb cizích vojsk byl 22. srpna v 9:30 hodin, když městem projelo polské vojenské auto ve směru na Litomyšl. V následujících dnech jsou kolony polských automobilů a tanků v prostoru nedaleké vesnice Lhůta směrem k vesnici Střihanov. V tomto prostoru se i polská armáda „zakopává“ a má zde své stanoviště. Později navštěvuje polská vojenská delegace československé kasárny ve městě a mimo jiné zde dohaduje odběr vody.
Mládež vyzývá k vylepování transparentů s protiokupačními hesly. Ve městě jsou pořádány podpisové akce např. za neutralitu ČSSR.
Nezahálí však ani druhá strana. 26. srpna jsou z prolétávajícího letadla nad městem shazovány propagandistické letáky.
POSLEDNÍ SRPNOVÝ TÝDEN ZAČÍNÁ ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA OPOUŠTĚT KASÁRNY A ODCHÁZÍ Z MĚSTA
Zbytek roku 1968
V okolí města se pohybují sovětské a polské jednotky.
8.října dochází ke srážce polského obrněného transportéru s osobním vlakem na přejezdu u staré zastávky.
Do 4. listopadu opouští polská armáda Československo a tedy i okolí Vysokého Mýta.
Jednotky československé armády – 251. protiletadlový dělostřelecký pluk, 134. silniční stavební prapor a další – definitivně odchází z Vysokého Mýta. Vojáci se s městem loučí na slavnostním večeru 28. října u příležitosti vzniku republiky.
Do 10. října jsou veškeré kasárny obsazeny sovětskou armádou. Malé východočeské město se stává sídlem jedné z pěti okupačních divizí sovětské armády v Československu – 48. motostřelecké divize. Počet ubytovaných vojáků, jejich rodinných příslušníků a civilních zaměstnanců dosahuje počtu cca 6 000.
Jednotky umístěné ve Vysokém Mýtě:
Velitelství 48. motostřelecké divize
– 265. gardový motostřelecký pluk
– 31. průzkumný prapor
– 118. ženijní prapor
– 813. spojovací prapor
– 308. prapor chemické ochrany
– 909. prapor materiálního zabezpečení
– 88. prapor oprav techniky
– 34. zdravotnický prapor
Další jednotky, které spadaly pod velitelství 48. motostřelecké divize ve Vysokém Mýtě
– 322. motostřelecký pluk Olomouc
– 333. motostřelecký pluk Česká Třebová
– 375. tankový pluk Šumperk
– 55. samostatný tankový prapor Šumperk
– 585. dělostřelecký pluk Klášterec nad Orlicí
– 716. protiletadlový raketový pluk Červená Voda
– 258. protitankový oddíl Klášterec nad Orlicí
Obyvatelé města se učí žít s cizími vojáky. Málo kdo tuší, že je to na 22 let.
VZPOMÍNKY PAMÉTNÍKŮ – CO NÁM VADILO
VYSOKÉ MÝTO
Prostě to, že tu všude byli.
(Z)
Vůbec nejvíc mě vadilo, když při ranní rozcvičce běhali Prokopkou a silnice byla pak plná soplů – neuvěřitelně hnusné. Pak mě vadily jejich apely, hrála při tom jejich muzika – budilo nás to ráno v sobotu nebo v neděli.
(pJ)
Sověti žili jiným způsobem života. Chodili později spát a déle vstávali. Dětem škola začínala až v 9 hodin ráno. Obdobně to bylo i se zaměstnáním. Zkrátka Sověti žili oproti Čechům večerním a nočním životem. Docházelo tak k rušení nočního klidu a místní občané bydlící v blízkosti rodin vojáků nemohli spát.
(VF)
Stále jsme měli před domem tanky, plno kouře a nedýchatelný vzduch. A to pořád. S tankem také několikrát porazili semafor.
(M)
Nejvíc mi vadilo, jak se změnili a přidali na sovětskou stranu někteří Češi.
(pK)
„Z roku 1968 si vybavuji událost, kdy si polští vojáci přijeli pro mrtvého vojáka z převrženého polského transportéru. Měl jsem právě noční službu, když mě dvě zdravotní sestry přišly požádat, abych asistoval při předání mrtvého v márnici. Poláci přijely s vojenskou dodávkou k márnici, vytáhli plátěná nosítka a na ně položili mrtvého zabaleného do prostěradla. Zřejmě proto, aby při cestě z nosítek nevypadl, přišili prostěradlo k nosítkům a ta následně přibili hřebíky k podlaze auta. A takto mrtvého vojáka transportovali do Polska.“
Vzpomínka Jiřího Plzáka, který od r. 1960 do r.1980 pracoval jako řidič sanitního vozu ve vysokomýtské nemocnici
ČESKÁ TŘEBOVÁ
V době, kdy nebylo dost ovoce, si Rusky vystáli frontu hned od rána, zatímco pracující Češi se do prodejny dostali až odpoledne a už na ně nic nezbylo.
(JČ)
Každodenní nepříjemný pocit z jejich přítomnosti ve městě, zničené komunikace (a to neustále až do jejich odchodu).
Nepříjemné pracovní setkávání v rámci přepravy transportů SA – stálé hlídání, kontakt s ozbrojenými vojáky. Obdobně to platilo i pro jejich kontakty s civilními cestujícími.
Pravidelně jezdil vlak tam a zpět po trase Milovice – Moskva.
(MP)
V 70. letech se běžně stávalo, že když jsme stáli ve frontě na prádlo, přišel ruský důstojník, všechny předběhl, vytáhl hrst zmuchlaných bankovek a prodavačka ho obsloužila jako prvního. Ve frontě se vždycky někdo ozval, protože na nás často zboží nezbylo, ale nikdy se nestalo, že by celá fronta vytvořila nepřátelský dav.
Od známých, kteří bydleli v okolí vykládací rampy u železniční trati, vím, že je hodně odtěžovalo, když Rusové vykládali svoje transporty včetně těžké obrněné techniky třeba i ve 2 hodiny ráno.
Ruští důstojníci bydleli také v činžovním domu pod ZŠ Nádražní. Hrozně vypadalo, že Rusové si místo záclon dávali do oken noviny.
(piH)
Kontaminace řeky Třebovky pohonnými hmotami – když vojáci SA přečerpávali z vagónových cisteren PHM do cisteren nákl. automobilů, pouštěli PHM přímo vedle kolejiště, aby „přečerpali“ rychleji.
(PF)
Časté projíždění transportů přímo pod okny našeho domu.
Jako ženy jsme se obávali chodit podchodem nebo podjezdem směrem k Semanínu, kde byla umístěna posádka SA..
Posádka SA mívala i neohlášená cvičení v chatové oblasti Nad Hlíníkama. Jednou se mi stalo, při rytí záhonku mi začaly svištět kulky v mé blízkosti. Utekla jsem do kůlny na nářadí a bála se, aby nějaká střela neprorazila prkennou stěnu této kůlny.
(TM)
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
V UO žili vojáci (důstojníci) a jejich rodiny odděleně v Kerhaticích a vcelku nikoho neobtěžovali. Co všem vadilo, že jsme ve městě potkávali zmalované a navoněné důstojnické paničky v kožešinách a ověšené zlatem a jejich manželé se svazky našich bankovek v ruličkách, kteří ve velkém skupovali to málo, co se na pultech dalo sehnat (obzvláště boty, sklo, látky v celých rolích). Těžký nákup pak za nimi vláčel hubený vojáček. Občas jsme viděli stát takového vojáčka zapomenutého a hladového někde na křižovatce. Ti byli spíš k politováni
(ž49)
Např. koupěschopnost rodin sovět.vojáků v naší obchodní síti
(ž67)
V počátku jejich pobytu nejvíce lidem vadilo, že se chovali jako by byli doma, káceli dříví v lese, zkupovali různé i nedostatkové zboží, prováděli cvičení v civilním pásmu a po ukončení cvičení nechávali okopy, zemljanky bez úprav, vynutili si i částečné zásobování potravinami atd.
Myslím, že to vše se po delším období změnilo, že měli na nakupování vlastní obchody, dostavěl se i vodovod, postavili se byty a domluvili se také dopravní cesty pro jejich transporty.
Lidem však vadilo, že jejich přítomnost vrátila nazpět politická dění a období normalizace bylo tvrdou školou pro řadu občanů.
(M)
Přeplněný autobus ženami sovětských vojáků vracejících se z nákupů a úplně nejvíce jejich kožešinové čepice a límce.
(Ž54)
Každý týden v neděli k večeru přesouvali velice pomalu Rusové techniku vrchem z Klášterce přes Libchavy k Vysokému Mýtu a blokovali silnici. Opakované stížnosti tomu učinily konec.
(Ž73)
ČERVENÁ VODA
Co mi ovšem opravdu vadilo, to byly večery a noci, kdy se v některém z okolních domů v malém bytě sešla řada důstojníků a poddůstojníků s rodinami, popíjeli, zpívali a třeba i tancovali v těžkých okovaných botách, což bylo hodně slyšet třeba i na několik stovek metrů. Tyto oslavy trvaly třeba i do tří hodin ráno.
Stejně tak nás hodně rušily noční přepravy těžkých transportérů s raketami, apod.
Velmi nepříjemné mi byli i návštěvy prvního ředitele sovětské školy, který se se mnou snažil navázat kontakty, ale často se ke mně choval velmi povýšeně. Domnívám se, že se nejednalo o osobní averzi, ale jeho chování vycházelo z jeho pohledu na Čechy jako příslušníky satelitu Sovětského svazu.
(DJ)
Nejvíc obtěžovalo jejich ježdění po silnici. A to i v noci. To pravidelně budilo místní. Když jsem se přestěhovala do Červené Vody, kde jsem bydlela u silnice, asi tři týdny jsem se pořádně nevyspala.
(piT)
Zdroj: Jiří Junek
Zdroj:
