Nejen ve Vysokomýtském zpravodaji se opakovaně setkáváme s dezinterpretací způsobu rekonstrukce budov soudu a vězení. Protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, je třeba připomenout historii projektu. Především, o stavbě se hovoří jako o Muzeu českého karosářství, ale primárně jde o rekonstrukci dvou historických budov v centru města!
Původní záměr přestavby objektů na ubytovací zařízení s minipivovarem neobdržel dostatek „bruselských bodů“ pro získání dotace. Nikoli pro nekvalitu záměru, ale jiné byly v danou chvíli zkrátka úspěšnější. Až druhou variantou bylo tedy spojení uvažovaného druhého projektu – Muzea českého karosářství s budovami na náměstí. Projekt vlastní rekonstrukce nedoznal dramatických změn, takže v případě neúspěchu muzea, byl možný, po uplynutí doby udržitelnosti, návrat k původně uvažovanému využití.
Zřejmě snaha o pseudoúsporu a nepochopení záměru vedlo nové vedení města ke změně. Rekonstrukce se o rok pozdržela, byla redukována o suterén a využitelné podkroví a využití k původně zvažovanému účelu je výrazně sníženo. Zmínka o „chybách projektu“ je pláčem nad vlastním rozlitým mlékem. Za ten rok mohly být chyby odhaleny. Krom zprznění původního záměru je dnes navíc z uvažované úspory vícenáklad pro město v řádu milionů Kč!
Způsob přerozdělování evropských financí jistě není nejšťastnějším, ale to mělo být tématem aktivity v parlamentu. Z pozice starosty města se s tím bojuje výrazně hůře. Na nedávném semináři ke strategickému plánování zaznělo, že má město max. 15 mil. Kč volných finančních prostředků. Starosta Soušek si v prosincovém zpravodaji pochvaluje financování bazénu z vlastních zdrojů, nejde ale ve skutečnosti o hazard s městským rozpočtem?
(nam)
