Budovy staré radnice a městské šatlavy zase slouží veřejnosti. Konečně!

MK 2Sobotní slavnostní otevření Muzea českého karosářství v nově zrekonstruovaných prostorách staré radnice a vězení ve mně vyvolalo celou řadu vzpomínek na dlouhá léta pokusů o rehabilitaci těchto, v majetku města nejcennějších, budov v centru města. Protože se z mého pohledu jedná o nejvýznamnější dluh, který si zasloužil být vyrovnán, a trnitá cesta k tomuto úspěchu není širší veřejnosti příliš známa, dovolte mi, abych se s vámi o své vzpomínky podělil. A také chci tímto poděkovat lidem, kteří se na tomto úspěchu v různých etapách podíleli nebo nám s ním významně pomohli a při sobotním otevření byli zmíněni jen okrajově nebo vůbec. Omlouvám se, že článek bude poněkud delší, protože neumím téměř třicetiletou historii vtěsnat do pár odstavců.

Vraťme se nyní v čase o nějakých třicet let zpět, kdy alespoň budova soudu ještě sloužila veřejnosti. V přízemí byla knihovna a čítárna, v patře se bydlelo. Tak jako mnoho jiných památek v té době trpěla budova nedostatečnou údržbou. Do střechy zatékalo a objevovaly se problémy se statikou. Ještě za minulého režimu byla budova uzavřena a začalo se s její rekonstrukcí. Do toho přišel rok 89 a rozestavěnou budovu převzalo k řešení první polistopadové zastupitelstvo. Neviděli jsme tenkrát pro budovy žádné smysluplné využití, a proto jsme se rozhodli budovu zajistit po statické stránce, udělat novou střechu, aby se zabránilo dalšímu chátrání, a stavbu zakonzervovat a pro vhodnou příležitost v budoucnu.

Ta se zdála přicházet již po pár letech, kdy o budovy projevil zájem italský architekt Monti, který chtěl komplex přebudovat na luxusní hotel. Město mu tehdy, tuším na dva roky, budovy pronajalo za symbolickou korunu ročně a pan architekt vyrazil do světa shánět investory. Bohužel žádné nesehnal a budovy zůstaly bez využití dál.

Další, tentokrát daleko reálnější, šance na zprovoznění areálu vyvstala na přelomu milénia, kdy se rekonstruovala veřejná správa, vznikly kraje a zanikly okresní úřady. V důsledku toho se Městský úřad ve Vysokém Mýtě stal úřadem s rozšířenou působností a musel převzít řadu okresních agend i úředníku, pro které potřeboval nové prostory. Využít k tomuto účelu areál soudu v těsné blízkosti radnice se přímo nabízelo. Návrh rekonstrukce vypracoval městský architekt Milan Košař a vše se zdálo směřovat k tomuto závěru, byť projekt měl i svá silná negativa, např. vysoké pořizovací a provozní náklady, bídné denní osvětlení v kobkách/budoucích kancelářích, apod. Na poslední chvíli město dostalo nabídku na odkoupení hotelu Optimal. Jeho přeměna na úřad byla násobně levnější a získané kancelářské prostory daleko vhodnější. Dobré řešení pro úřad však znamenalo další odklad pro areál soudu.

Několik následujících let se nedělo nic významného. Až kolem poloviny minulé dekády se věci daly opět do pohybu. Z popudu Regionálního muzea, konkrétně Mgr. Jiřího Junka, jsme vytvořili pracovní skupinu, která se začala intenzivně zabývat možnostmi využití areálu s cílem vypracovat projekt k financování z evropských dotací. Po volbách v roce 2006 již projekt rychle nabyl konkrétní podoby. Zastupitelstvo města schválilo záměr, aby v areálu bylo umístěno informační centrum města, výstavní síň a depozitáře městské galerie, restaurace s minipivovarem a ubytováním v bývalé šatlavě. Vyzvali jsme čtyři významné architektonické ateliéry k předložení návrhů architektonického řešení. K jejich vyhodnocení jsme pak požádali o radu jednoho z nejpřednějších českých architektů Josefa Pleskota, který nám ji také zcela nezištně poskytl. Jeho doporučení se stalo i základem pro rozhodnutí zastupitelstva města, které z předložených návrhů vybralo řešení ateliéru PROJEKTIL ARCHITEKTI, s.r.o., zastoupeného vysokomýtským rodákem Romanem Brychtou. Následovaly měsíce projektování a příprav až ke konečnému podání žádosti o financování projektu z evropských fondů. K našemu velkému zklamání, projekt o několik málo bodů nedosáhl potřebné hranice, aby byl doporučen k financování. Koncem roku 2008 jsme tedy opět byli téměř na začátku.

Mezitím se regionální muzeum, od nástupu Jiřího Junka do funkce, začalo intenzivně zabývat historií Carroserie Sodomka. Vznikl festival Sodomkovo Vysoké Mýto, významně narostla publikační činnost s touto tématikou a celé úsilí muzea bylo završeno zakoupením vozu Arizona a jeho následnou renovací. Pýchou muzea i města je tento vůz dodnes. A v průběhu těchto let také myšlenka muzea karosářství začala nabývat konkrétnější podoby, nicméně s případnou realizací až v dlouhodobějším časovém horizontu a v nějaké vhodné lokalitě mimo střed města.

Na jaře roku 2009, po svém zvolení hejtmanem Pardubického kraje, Radko Martínek (ČSSD) přijíždí na svoji první návštěvu v nové funkci do Vysokého Mýta. A tady se poprvé příběhy snahy o rehabilitaci areálu soudu a vize muzea karosářství poprvé setkávají. V roli starosty města jsem si hejtmanovi postěžoval, že náš velmi dobře připravený a pro město velmi potřebný a užitečný projekt nebyl podpořen. Tehdy radní města Jiří Junek zase, po představení činnosti muzea, jen tak na okraj zmínil, že se zabývá myšlenkou muzea karosářství. K úžasu nás obou hejtman Martínek doporučil, oba projekty spojit a žádost předložit znovu v nové výzvě a zároveň takovému projektu přislíbil i svoji podporu. Samozřejmě jsme namítali, že objekt je pro takový projekt příliš malý, nelze u něho parkovat s autobusy atd. Nicméně po konzultaci s arch. Brychtou, který potvrdil realizovatelnost projektu, jsem návrh předložil zastupitelům. Ti, s již znatelně menším nadšením, projekt nakonec podpořili. Koncem roku 2010 byl projekt připraven k realizaci a dotace byla přidělena.

Nové vedení radnice bylo projektu významně méně nakloněno. Nicméně se nám nakonec podařilo nalézt kompromisní řešení spočívající ve vypuštění podzemního podlaží v přístavbě a využití půdních prostor na půdě vězení. Hlasovalo se mi pro něj těžko, ale to teď není důležité. Zda-li to bylo dobře, či ne, ukáže až čas. Bez tohoto kompromisu by v sobotu nebylo co otvírat a to by byla škoda. Vysoké Mýto získalo unikátní prostor s velmi zajímavým a přitažlivým obsahem. S výsledkem můžeme být nadmíru spokojeni a zase jednou být na své město právem hrdi. Přeji Muzeu českého karosářství, aby navzdory svým omezením, prokázalo svou životaschopnost a stalo se důležitou součástí kulturního života našeho města.

Závěrem chci osobně poděkovat panu architektu Pleskotovi za ochotu a cenné rady při výběru návrhů, arch. Romanu Brychtovi a jeho kolegům za architektonické řešení, které bude právem budit zaslouženou pozornost odborné i laické veřejnosti, bývalému hejtmanovi Radko Martínkovi za zájem, nápad a splnění slibu, Jiřímu Junkovi za víru, že sny se někdy plní a má smysl o ně usilovat, i za statečnost, se kterou nesl vyloučení Regionálního muzea z realizace. V neposlední řadě všem zastupitelům a radním, kteří za projektem vždy stáli a podporovali ho, jakož i všem, kdo se podíleli na vlastní realizaci.

Budiž nám všem tento příběh ponaučením do nadcházejících komunálních voleb, jak dlouho to někdy trvá, a co všechno se musí stát, než se dobrá věc podaří. A tady se podařila!

Mějme se v Mejtě

Pro web Naše Mýto

Martin Krejza

současný zastupitel a bývalý starosta města

Podobné články

Přidat názor

Váš email nebude zveřejněn *

ověřovací kód * Časový limit byl překročen. Načtěte prosím CAPTCHA znovu.

NAŠÍM CÍLEM JE POKUSIT SE SPOLUVYTVÁŘET VIZI,
JAK BY MĚLO NAŠE MĚSTO VYPADAT V NÁSLEDUJÍCÍCH LETECH.